Sobotní tahání mouder

V sobotu 26. 4. 2014 jsme se sešli na již druhé akci NaDen. Tentokrát jsme se od dětí přesunuly o pár desítek let v čase a navštívili Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci v Praze 15. Zdá se, že zájem zjistit, jak si života užívali v padesátých, resp. šedesátých letech dnešní senioři, kterým tehdy bylo, jako je teď nám, měly spíše ženy. Ze 17 účastníků akce Rozesměj seniora bylo 16 žen a jen 1 muž. Z toho měli velkou radost především mužští klienti centra, zejména pan Stanislav, aktivní důchodce, který stačil oběhnout snad každou z nás, vysvětlit nám svůj systém stravování (půlku oběda si nechává na večeři a večerní obloženou mísu zase na snídani, protože k snídani bývá vánočka a tu on nerad) a pozvat nás na pokoj na svou sbírku činek. My jsme se samozřejmě nenechaly pobízet dvakrát a na pokoj jsme s ním šly. Samozřejmě ve vší počestnosti, jak se dočtete dále.

Ráno jsme se všichni sešli na autobusové zastávce a zjistili jsme o sobě nejdůležitější zajímavosti pomocí seznamovací hry (Překvapilo mě, že asi polovina přítomných studuje či studovala ekonomii. Zdá se, že naše plakáty s jednorázovými rukavicemi zde sklidily velkou pozornost). Pak jsme již jako jeden muž došli do CSOP, kde nás uvítala vedoucí sociálně-pečovatelského úseku. Provedla nás po pokojích a klienty, kteří se mohli pohybovat, nalákala s naší pomocí na program v jídelně.

Díky přípravné schůzce, na které jsme vymysleli rámcový program, vše jelo jako po másle. Nejdříve jsme se v jídelně všichni krátce představili a pověděli, co od dnešního dne očekáváme. Není to totiž jen o tom, že my jsme je přišli na den bavit, nýbrž i o tom, že jsme si přišli pro moudra a vědomosti zkušenějších (např. o tom, jak uvařit domácí bramborové knedlíky, nebo jakou knihu by nám doporučili). Představování bylo zároveň i hlasovou zkouškou, všichni jsme se snažili, co plíce stačily, mluvit pomalu a nahlas.

Poté jsme se rozdělili na poloviny. Polovina pokračovala v programu v jídelně a druhá polovina si šla sednout k lidem na pokojích. Měli jsme pro ně připravené své oblíbené knížky na čtení, ale všichni do jednoho dali přednost povídání si. Témata byla opravdu různorodá. Já jsem například zapředla rozhovor s Jiřím, který pracoval 34 let jako hasič (Dokážete si dnes někdo představit, že by strávil tolik let v jednom zaměstnání?), takže mi poodhalil, jak tehdy fungovaly výjezdy, jak se člověk udržoval v kondici a jak utužovali vztahy s kolegy (Překvapivě u piva, to se i přes ta léta nemění.). Povídání pokračovala až do oběda. Mezitím senioři a seniorky v jídelně oslňovaly svým všeobecným rozhledem ve hře Riskuj, kterou pro ně připravila Soňa, a sehrál se i turnaj v Člověče, nezlob se! (někteří sice, trochu podváděli, když vykřikovali, že hozená jednička se jim nelíbí a že hází znova, ale ode mě to nemáte 🙂 )

Po obědě, měli senioři odpočinek. Přeci jen na tak početnou skupinu nejsou zvyklí a vytržení z pravidelného režimu může být dost unavující. V mezičase jsme my měli možnost se od pracovnic CSOP dozvědět o fungování centra, o jeho klientech a aktivitách. Vznikl nápad pořádat s nimi tvůrčí workshopy. Účastníkům jsme přiblížili i náš projekt NaDen a pozvali je na zbývající 2 akce v první půlce května.

Po polední pauze jsme se vystřídali a ti co ještě neměli tu možnost, šli rozmlouvat se seniory na pokoje a zbytek pokračoval v programu v jídelně. 3 účastnice měly připravená krátká povídání o svém cestování v Indii, Turecku, resp. Maroku spojená s promítáním fotek. V záloze měla ještě jiná děvčata Izrael, Spojené království a Mexiko, ale nechtěli jsme posluchače zahlcovat stále stejnou aktivitou. Chtěli jsme s nimi dělat co nejvíce věcí, ale i když na nich bylo vidět, že je fotky zaujaly (hodně z nich povídalo, že cestovali jen po Česku), zároveň už toužily po svém klidu. Ty nejaktivnější jsme ještě doprovodily na procházku do přilehlé zahrady. Poté byl náš program u konce. Měla jsem dojem, většina klientů byla za vytržení ze všedního dne ráda a švihák Standa dokonce nabízel, že za nimi můžeme přijít např. v rámci brigády v létě.

Mě jako organizátora nejvíce uspokojil fakt, že některé z účastnic zjišťovaly možnosti, jak by sem mohly pravidelně docházet. Mám dobrý pocit, že jsme nejen seniorům prosvětlili 1 den (i když sluníčka byl ten den mnoho), a sami sebe obohatili o vzpomínky ze starých dob,  ale že se nám snad podařilo pootevřít vrátka dobrovolnictví dalším zatím váhajícím.

Pro vás, kteří jste v sobotu nemohli přijít, vám nabízíme další možnost, jak zažít, jaký je to pocit strávit pár hodin dobrovolnictvím a poznat jednu z mnoha českých neziskovek. Konkrétně s námi můžete 3. 5. 2014 vymést divadelní prach v neziskové organizaci Zákulisí, z.s.

Vám, kteří jste se soboty účastnili, patří velké díky a těšíme se na viděnou na některé z našich další akcí.

Fotografie z akce si můžete prohlédnout zde.

Označeno v Uncategorized

Napsat komentář